Jeden můj velice blízký přítel (a s radostí toho slova užívám v jeho původním významu, nikoli nové gay formě) mne před chvílí upozornil na nesporné výhody (bereme-li to z filosofického hlediska) jedné obyčejné skleněné láhve. Pokud Vás opustila žena, polibte Skotskou. Nasajte její obsah, omámí vás již po několika málo doušcích. Údajně vás neopustí kvůli flašce jiné, a to dokonce i tehdy, stojí-li v polici vedle sebe. Zaplatíte za ni, nemusíte ji nikterak vábit. Může být jen vaše. Nikdy není nerudná a nemá žádné zdravotní potíže, ani je nepředstírá - zato vy je mít budete, stačí vypít něco ze zůstávajícího obsahu v nesprávném rozpoložení. Láhev se na vás po každém doušku bude čím dál tím víc usmívat...nebo s vámi plakat. Bude s vámi vždycky za jedno, narozdíl od vašich kolegů od stolu, kteří mohou být jiného názoru. Láhev s vámi odejde z hospody, nedovede vás domů, ale zůstane s vámi přes noc. Zahodíte ji a nevrátí se. Máte ale po všem tom, co jste seprávě dozvěděli, to srdce ji tak bezcitně odvrhnout?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat